Mnoho podob intervence
Často se jedná o zásah jednoho nebo i více států do záležitostí jiných států. V tomto případě může mít intervence podobu diplomatickou, v nejhorším případě i vojenskou. Zkráceně lze intervenci vysvětlit jako úřední zásah do nějakého děje.
Pojem intervence se však používá také ve finančnictví. Nejznámějšími formami v této podobě jsou zásahy státních bankovních ústavů do měnových kurzů států, do jejich vývoje a relace vůči určujícím světovým měnám. Proto se také hovoří o devizové intervence. Hlavním přínosem devizových intervencí, které ve svém důsledku znamenají oslabení kurzu domácí měny, je především zamezení deflace, která by ohrožovala celou ekonomiku státu.
Proč se intervence dělá?
Intervence pomáhá vývozcům a naopak poškozuje nezajištěné dovozce zahraničního zboží, nebo také cestovní kanceláře. V součtu obou dopadů však podle finančních analytiků převažuje pozitivní přínos intervencí.
Nebezpečí deflace je v tom, že veřejnost přestává nakupovat, i když ceny klesají, neboť lidé čekají na ještě větší pokles cen. V důsledku toho firmy nemohou prodávat své výrobky, neinvestují a jsou nuceny propouštět. To má za následek růst nezaměstnanosti a pokles poptávky po zboží. V celkovém měřítku to vše znamená pokles ekonomiky.
Intervence ČNB
V měřítku České republiky známe pojem intervence České národní banky, která tímto krokem upravuje kurz české koruny vůči euru a americkému dolaru. Posledním známým krokem ČNB byla intervence v r. 2013. Jejím cílem bylo snížit hodnotu koruny v zájmu zabránění nebezpečné deflace a zároveň zvýšení spotřeby domácností. Dalším účelem bylo zvýhodnit české firmy při vývozu jejich zboží na zahraniční trhy. Všechny tyto kroky činila Česká národní banka v souladu se svým zákonným mandátem, kterým je péče o cenovou stabilitu.
